Thursday, 7 May 2015

Wishlist: Spring/Summer 2015

Vzhledem k tomu, že už mám vše "většího" na jaro/ léto nakoupené (boty, bundy etc), rozhodla jsem se udělat takový wishlist věcí, která bych si na tato období chtěla pořídit.



 Nikdy jsem moc nebyla fanda tank topů, ale poslední dobou se s tím čím dál více setkávám a přicházím jim na chuť. Bílý nebo černý se určitě neztratí.
Proužky! Jakékoliv roční období, jakákoliv příležitost, proužky byly, jsou, a vždycky budou skvělé.
Kimona byly hitem spíš letošního léta, ale k nám se bohužel dostala (a to ve velmi malém množství) až teď. Já už jedno "kimono" mám, ale chtěla bych ještě nějaké se vzorem.
A jako poslední je jeden z absolutně klasických 'tumblr outfitů'. Dlouhé tričko po kolena například s košilí okolo pasu a k tomu třeba nějaké biker boots. Podle mě to vypadá skvěle, i když si myslím, že se dotazům  "kde jsi nechala kalhoty", nevyhnete.


Úplně stejný princip jako s tím tričkem, košile, z které se vlastně stanou šaty.
I když já vůbec nejsem typ na šaty, nikdy po nich dobrovolně nesáhnu, aspoň pár bych se jich hodilo. A protože někdy taky chci být princezna, ne jenom naštvaná motorkářka, jak mi řekla kamarádka, kytičky jsou ta správná volba
Plavky jako ze skříně babičky, vysoký pas  a kytičky (nějak jsem ji propadla). Podle mě to vypadá super cute, tak ještě aby to vypadalo super cute i na mé postavě.
Bralet/krajkovaná podprsenka, jak tomu chcete říkat. KONEČNĚ se přemístily z krásných fotek na sociálních sítích do našich kamenných obchodů. Tričko s větším výstřihem a z něho vykukující tohle je podle mě absolutně skvělé.


Přívěsky, prstýnky a všechno možné, co by mě vytáhlo z mé comfort zóny. Sice pomalu, ale jistě se z ní dostávám! 
Sluneční brýle všech barev, tvarů a velikostí. Moje obsese, nenadělám s tím nic. 
Zjistila jsem, že mám sice velkou hromadu kabelek, velkou hromadu černých kabelek, ale ani jednu malou černou kabelku! Táhnout se s taškou, kterou normálně nosíte do školy když jdete jen na kafe, je více než nudné a otravné.
A jako poslední, moje více jak rok vysnívané new balance, třeba se to už na letošní narozeniny podaří.


To by bylo ode mě tedy asi vše, chtěla bych se znovu omluvit z neaktivitu, ale v tomto čase se hlavně soustředím na školu, protože píšeme hodně testů a celkově končíme pololetí, takže doufám, že pochopíte, že na blog nebyl čas. Také bych chtěla moc poděkovat neuvěřitelně talentované Míše z blogu http://themybloog.blog.cz/ která mi udělala záhlaví. Děkuju moc! 
Užijte si prodloužený víkend, Terr. 


Wednesday, 8 April 2015

Haul: London




Ahoj všichni!
Pokud mě sledujete na sociálních sítích, asi víte, že jsem byla posledních 5 dní v Londýně, kde jsem si samozřejmě něco koupila. Původně jsem to sice vůbec neplánovala. ale nějaké věci se nakonec našly. (Džíny jsem bohužel zapomněla vyfotit a všimla jsem si toho až teď, jsou to obyčejné černé džíny s vysokým pasem a dírami na kolenech z Topshopu.)





Primark, místo kde chudá srdce plesají! Obyčejná trička (nechtějte vidět můj fangirling když jsem zahlédla to s Friends), 'cardigan' nebo jak bych to nazvala, prostě takový pletený přehoz (??) a sluneční brýle do sbírky, co na tom, že mám skoro úplně stejné doma. 






 Do New Looku jsem šla jenom s tím, že hledám jednu kabelku, kterou sice neměli, tak jsem si odnesla tady ty boty! Absolutně jsem jim propadla, oboje už jsem hrozně dlouho hledala, takže jsem šíleně šťastná, že už je konečně mám.



To by byl teda pro dnešek jen takový krátký haul, doufám, že jste si hezky užili Velikonoční prázdniny, Terr xoxo.



Sunday, 1 March 2015

February favorites


Všimla jsem si, že jsem favorites nedělala hrozně dlouho. A to musím napravit! 

pečující kosmetika


Tady ten balzám od Neutrogeny je to nejlepší, co mé rty mohlo potkat. Jsem dost blázen na balzámy, vždy mám v kabelce alespoň dva, a v zimě ještě víc. Tady tenhle je skvělý, rychle se vsákne, jenom slabě voní a hlavně, skvěle vyživí rty.


dekorativní kosmetika


Za měsíc únor je to určitě rtěnka od Macu v odstínu Giddy, nosím jí skoro pořád, a ještě mě neomrzela. Je to taková středně růžová se zlatým shimmerem, který ale na rtech nejde ani moc vidět. Vydrž je tak 2 a půl, až tři hodiny, ale trochu vysušuje, takže balzám je před nanesením nutnost. 

oblečení/doplňky


Protože byla (a ještě je) dost zima, svetry mám na sobě skoro pořád, a nejvíc asi tady tenhle z Manga. 

random 


Já jako milovnice svíček jsem si hrozně oblíbila tady tu meruňkovou Yankee Candle, kterou jsem objevila doma, a už byla moje, hehe. Voní krásně, jemně po meruňkách.

knížka


Papírová města jsem měla přečtené ani ne za dva dny, absolutně mě to pohltilo, a hned bych si to přečetla znova. Nechci spoilerovat, ale je to dost podobné Hledání Aljašky, která patří mezi mé oblíbené knížky. Tahle kniha mě utvrdila, že Hvězdy nejsou tak úplně pro mě, a kdybych tady ty tři knížky měla seřadit, na prvním místě bude Aljaška a Papírová města, druhé místo bude prázdné a třetí Hvězdy nám nepřály. 


film/seriál


Když jsem byla nemocná, našla jsem si svůj další oblíbený film. Jmenuje se The art of getting by, hrají v něm skvělí herci-Freddie Highmore a Emma Roberts. Dost bych ho přirovnala k The perks of being a wallflower. 



zážitek



Tak tím bude jasně a bezkonkurenčně koncert Eda (minulý článek). Dva týdny, boo.





Takže to by bylo ode mě dneska všechno, můžete mi do komentářů dát vědět co jste si v únoru nejvíc užili. Terr, xoxo 

Sunday, 15 February 2015

Ed Sheeran



Ahoj!
Wow, tohle jsem nedělala tak strašně moc dlouho! Tyhle večery já + klávesnice už mi chyběly. Důvod, proč jsem měla zase tak dlouhou pauzu nebyl jiný, než škola. Minulý týden jsem psala hoodně důležitý test, který mi ovlivnil v podstatě celé další studium, a já se, jak jinak, začala učit pozdě a byla jsem ve skluzu. Nakonec jsem to vše zvládla a jsem zpátky! 

Pokud mě sledujete v podstatě na jakékoliv sociální síti, asi už určitě víte, že jsem ve čtvrtek byla na koncertě Eda Sheerana. (Pokud chcete vidět více fotek nebo dokonce i video, určitě se podívejte na můj instagram). Jak se to stalo? Před chvílí jsem šílela z toho, že na twitteru odpovědel jeho manager, že v roce 2015 přijede Ed do Prahy! Přesně si to pamatuju, a to snad musel být takový duben, březen? Před chvílí jsem si kupovala lístek, snad ani ne půl hodinu po puštění prodeje. Před chvílí to bylo 100 dní, 50, 14, a teď jsou tři dny potom. Aka zdravím pokoncertová depko!  

K hale jsme přišly chvilku po dvanácté, jelikož jsme měli lístky na stání, a já se svými 158 centimetry si nemohla dovolit nějakou řadu tisíc metrů od pódia. Byly jsme vybavené, velké kafe (z kterého se mi potom neustále chtělo čůrat), jídlo z mekáče (kterého jsem se ani nedotkla, protože než jsem to otevřela, všechno bylo zmrzlé a naprosto nechutné, bye bye 150 korun) a deku, která nám jako jediná posloužila k nějaké pozitivní věci. Vytvořila kamarády! Sice si myslím, že to nebyla zcela tak její zásluha, ale tahle deka naše vztahy utěsnila tak, jak těsnila naše tělesné teplo, haha. Nečekala jsem, kolik lidí, které znám, tam bylo, neustále jsme se s někým objímala a zdravila. Venku jsme čekaly 6 hodin, což bylo, překvapivě, úplně v pohodě, až na poslední hodinu před otevřením arény, kdy minuta byla jako 100 hodin. A když se dveře v 18:00 konečně otevřely, začali se do nich cpát lidi z druhé řady, takže jsme tak trochu, tak trochu docela ztratily naši vydřenou výhodnou pozici... Naštěstí to nebylo zas tak nic hrozného, i když jsem samozřejmě měla největší smůlu a přede mnou stály tři nejvyšší holky široko daleko a místy jsem neviděla ani přes mobil, nemohla jsem se skoro pohnout a po celou dobu koncertu jsem měla pokrčené pravé koleno (které jsem pak nějakou dobu, zhruba 2 hodiny, nemohla narovnat) se svým místem jsem byla spokojená. Ještě aby ne, je to sakra Ed Sheeran! Bůh, kterého poslouchám už od nějakého roku 2012.  A pořád si neuvědomuju, že jsem ho vážně viděla.

V hale jsme čekali zhruba další hodinu, než se na pódiu objevil předskokan, Ryan Keen. Z kterého se vyklubal úžasný hudebník, s velikým talentem a krásným úsměvem. S holkami jsme byly (a pořád jsme) šíleně, ale šíleně naštvané, protože, jak si tak sedíme před halou, Ryan, úplně sám okolo nás projde. "Nepůjdeme za ním pro fotku? " "Ne, vždyť to je nějakej předskokan." "Jo, mně se nechce zvedat."  Takže naše lenost zvítězila. Mohly jsme si s ním popovídat, mohly jsme mít fotku!! Sakra achjo, tohle si budu vyčítat ještě pár let. 

Když Ryan po úžasném vystoupení, při kterém, bohužel, většina lidí neznala texty, takže si to nemohla pořádně užít, odešel, nastala další hodina čekání. Bylo nějak po půl deváté, když se z ničeho nic na pódiu zjevil Ed. Celé jeho vystoupení bylo neskutečné, něco, co jsem ještě nikdy nezažila. Celá hala patřila jemu. Zvládal všechny tóny, zvládal nepochopitelně skvěle hrát na kytaru, zvládal rapovat. On to zvládal na dohromady a přímo na jedničku. A to jen z jediného důvodu. Je to Ed Sheeran/bůh.  

Křičela jsem, zpívala, tancovala, mohla jsem tedy lépe zaostřovat fotky, ale co teď nadělám. V půlce koncertu jsem se rozhodla, že na mobil už kašlu, a až po úplný konec zůstal v kapse. 

Jeden z nejlepších, ale přitom nejhorších okamžiků byla poslední písnička, Sing, při které všichni až křičeli než zpívali, a před tím, než začal hrát, nám několikrát zopakoval tři slova. "Never stop singing". A taky že jsme ho poslechli, skoro celá hala zpívala, i když už odešel, i když už  se rozsvítila světla. Myslím, že jsme všichni tajně doufali, že se vrátí, a že tohle nikdy neskončí.

Bohužel skončilo a já se musím vrátit do normálního života, žádné odpočty, žádné útěchy "vydrž to, za pár dnů uvidíš Eda". Doufám, že se brzo vrátí, a já budu mít znova možnost se o tak užasný zážitek podělit. 

















Terr xoxo

Sunday, 18 January 2015

2014

Rok 2014. 
Nedokážu o něm říct, jestli byl ten nejlepší, nebo nejhorší. Obojí? Tak nebo tak, v rámci mého optimistějšího já (které se mi sice nedaří tak úplně dávat na povrch a pořád převládají moje deep náladičky, ale dejme tomu) mi uspořádání minulého roku vůbec neuškodí, a můžu se o to s vámi podělit. Tenhle rok jsem zjistila, kdo jsou ti praví přátelé, pomalu jsem začala zjišťovat, kdo jsem asi já, a jak se věci mají. 

leden



 Leden byl jeden z vůbec nejhorších měsíců v roce. Ani nevím, jak jsem slavila Silvestr, jestli jsem ho vůbec nějak slavila. 24/7 jsem byla smutná, až jsem z toho byla unavená. Ve škole to byl boj, potřebovala jsem akutně vylepšit hromadu známek, a nakonec se mi to teda podařilo, ale kdyby to mělo trvat déle než dva týdny, bylo by brzo po mně. Díky škole = zaplněným víkendům spánku a učení jsem byla pořád zalezlá doma, jen Mandy s Karrie jsem viděla ještě o vánočních prázdninách. Což je zvláštní, byly první z mých kamarádek, které jsem viděla na začátku roku 2014, a konec tohoto roku jsem slavila s nimi. Znamení, haha.

únor

 Náladu jsem měla pořád špatnou, celkově leden, únor, březen a docela i duben byly časy, které zrovna moc veselé nebyly. Ale pořád žiju! Z února si snad vůbec nic nepamatuju, jen, že jsme byly zase s Karrie a Mandy venku, a potom ještě i s Verčou, zbytek mám v mlze.

březen



 Jaro! Pomalu, ale přece. Stejně jako únor, tady na ten měsíc si vůbec nepamatuju, jen to, že u nás spaly holky a byly jsme párkrát venku. Jestli to bude s mojí pamětí takhle pokračovat dál, brzo to zabalím, protože by to asi moc zajímavý článek nebyl (dělám si srandu, jenom ty koláže jsem dělala hodinu a půl, na smazání bych neměla nervy)


duben



Ne že by to u nás ve škole byla jinak pořád pohodička, ani na čtvrtletí se u nás nějak extra nehraje, ale protože druhé pololetí uteče vždy hrozně rychle (spoustu suplů kvůli všemožným výletům, přijímačky, maturity..), chtěli toho po nás opravdu hodně. Moje oblíbená vzpomínka na duben je asi ta, když jsme s Verčou (moje nejlepší kamarádka kterou nejspíš znáte z mého instagramu (terr1606), s kterou mám hrozně málo fotek, protože většinu času když spolu jsme, nejsme namalované, ležíme v posteli a jsme celkově ošklivý, takže to radši nezveřejňuju) byly okolo 4-5 hodin venku a dělaly ty věci, co normálně, jako když jsme spolu chodily do školy. Koupit co nejlevnější jídlo v Albertě, odtáhnout ho někam na hřiště a tam dělat blbosti, ztrapňovat se, a podnikat další super věci. A to jsem opravdu potřebovala, je fajn se někdy vrátit k věcem, jako jsou tyhle. Další super víkend byl, když jsme s holkami šly na Matějskou, doteď nechápu na co jsem vůbec mohla vlézt, ale nikdo nezvracel, takže se to zvládnout dalo. Pomalu si blížilo léto a já už se nemohla dočkat, až uskutečním všechny ty své skvělé plány.


květen



 Léto skoro za dveřmi, a já nedokázala myslet na nic jiného. Nemohla jsem se učit, nemohla jsem se na nic soustředit, jediné na co jsem myslela, bylo, jak přežiju do prázdnin. Miley, USA... Budoucnost byla o tolik moc lepší než přítomnost, že jsem prostě byla většinu času mimo, a procházela se po Manhattanu už v květnu, bohužel jen ve svých představách. Nic se vlastně ani nedělo, což mi ještě zhoršovalo danou situaci, nudila jsem se, a čas mi vůbec neutíkal.

červen



Konečně! Červen uběhl hrozně rychle, protože se stala hromada věcí! Začal tím, kdy jsme byly s holkami v kině (článek) na Hvězdy nám nepřály. Poté Mileyin koncert ve Vídni, moje patnáctiny a bum, půlka měsíce pryč. Asi jsem si měla dělat starosti se známkami...Ne, že bych se neučila, ale měla jsem spoustu možností si je ještě zpravit, no, mně se nechtělo. Jediné, po čem jsem opravdu toužila, bylo být už v letadle a jet pryč. Takže jsem písemkové období nějak přežila, a zbýval už jen týden. To jsem se hodně začala bavit se 3 holkami ze třídy, každý den jsme chodily ven a dělaly blbosti ve městě, bylo to prostě super a líp školní rok skončit nemohl.


červenec




Hned první prázdninový víkend jsme oslavovaly moje a Karrieniny narozeniny, což byl jeden z nejlepších dnů vůbec, šíleně jsme se nasmály, já se taky šíleně ztrapnila jako obvykle a celkově to byl nejlepší začátek prázdnin. Ten den u nás přespala Janička a den potom už jsme měli letět pryč. Vůbec jsem to nechápala, jak se ze 170 dnů stal jeden? O Americe asi moc psát nebudu, pokud jste to nečetli, články máte tadytady a tady. Celý (skoro) měsíc jsem si hrozně užila a byla to skvělá zkušenost. Na co hrozně ráda vzpomínám, je cesta do Miami. Ano, cesta. Jeli jsme s tátou po nekonečné dálnici, měli rádio na plné pecky, já jsem si nohy opírala o palubní desku a z nějakého nepopsatelného důvodu jsem se cítila naprosto skvěle. To byl ten moment, kdy se Charlie (The Perks of Being a Wallflower) cítil nekonečně. Já taky. Nic za mnou, nic přede mnou, jen tenhle moment.Cestu jsem si možná užila víc, než samotné Miami. Po příletu do Prahy u nás spala Karrie, a celý týden jsme s holkami chodily ven, já jsem spala každý den do 3, a užívala si to prázdninové nicnedělání. Červenec 2014 byl prostě skvělý měsíc.

srpen
  
2. srpna byl jeden z nejskvělejších dnů v mém životě. Byla jsem doma, koukala na seriály a psala si s kamarádkou, nic, co by se vymykalo normálu. Ale pak mě něco napadlo. Zhruba tři týdny před tím 5SOS zveřejnili data k turné. Byla jsem tu dobu na jiném kontinentě a přišlo mi blbost to řešit, přišla mi to zbytečnost to říkat i po návratu domů, protože po minulém koncertu v Berlíně mi táta řekl, že promiň, ale tak daleko se mi už vážně znova jet nechce. Tak jsem si nedělala zbytečné iluze. Ale pořád to ve mně vrtalo, a řekla jsem si, no co, za zeptání nic nedám. Když jsem si přečetla 'zobrazeno' (aneb ano, píšeme si s tátou na fb) úplně ve mně hrklo. Už si nepamatuju, co jsem mu přesně psala, ale rozhodně něco o splnění snu a nejlepším tatínkovi na světě tam padlo, haha. A on že teda možná. V tu chvíli jsem začala šílet, protože možná znamená skoro ano a i kdyby ne, já z možná rychle ano udělat dokážu. Po asi hodině přemlouvání padlo slovo, dobře, pojedeme tam, dobře, lístek ti koupím. Já začala tak hrozně moc fangirlovat, křičela jsem, skákala, hystericky se smála a nakonec začala brečet /teď jsem ztratila polovinu čtenářů, lol/. Asi mě to tak hrozně překvapilo, že jsem s tím vůbec nepočítala, a nepočítala jsem, že to bude takhle  jednoduché. Každopádně, to s tím nejlepším tátou jsem nelhala. Vsuvka, teď zbývá 118 dnů a já nechápu, jak se to stalo. Dobře, můj mega dlouhý odstavec o těžkém životu fangirl je u konce, a já můžu pokračovat. Někdy okolo 10. jsme odjeli do Řecka, k čemuž bych nicmoc neřekla, prostě normální dovolená, kde jsem hned druhý den onemocněla a asi 5 dní ležela jenom na pokoji v horečkách a s děsným kašlem. Štěstí, no. Vlastně jsem byla i docela ráda, když jsme se vrátili domů, pak jsem na pár dní jela k babičce a dědovi na chalupu, kde jsem jenom jedla a četla, snažila se psychicky připravit na blížící se školu. Poslední týden  jsem byla u táty v Praze, s holkami jsme byly venku a já prostě nechápala, jak ty dva měsíce tak hrozně rychle utekly. 

září

Září si vůbec nepamatuju že bylo, nic se nedělo, já se pomalu ale jistě dostávala do klasických podzimních depek, školu jsem hodinu po hodině přežívala, a to bylo asi všechno. Funny storka (která není funny, ale tak co už), prvního jsme šli skoro celá třída do města, KFC a tak, no já ani ne po dvou hodinách odešla s "jste nudní, jdu se dívat na seriály" domů. Přesně si to vybavuju, pršelo, já si lehla do vany a nešťastně si uvědomovala, že musím přežít ještě 10 měsíců. Teď už jen 5, wohoo!

říjen

Říjen byl docela fajn měsíc, hodně jsem se vídala s holkami, slavily jsme 18 v kině na Pošťákovi Patovi, dostala jsem lístek na Eda a 1D (143 dní Karrie! ), a s Veru jsem oslavila Halloween. No, oslavila, byly jsme moc líné se nějak malovat a moc vystrašené se dívat na nějaký horory, tak jsme jen dělaly jako obvykle blbosti, kterým jsme se pak několik hodin smály. 


listopad

Společně s listím na mě padali horší a horší nálady. Škola špatný, doma špatný, a celkově si mi nic moc nedařilo. Z čeho jsem měla v listopadu asi nejvíc radost, bylo (haha, historka, kterou říkám snad po tolikáté, že už mě samotnou začíná otravovat) když mi Tomáš ze Starbucksu (nejvíc hot číšník na světě) ne jenomže místo 'Tereza' napsal 'Terezka', věnoval mi úžasný úsměv a trochu pomotal objednávku (ale pak se opravil, to ho totiž tak vykolejilo mé osobní kouzlo, víte /ironie/) ale namaloval mi na kelímek 7 srdíček!! Já vím, je to hrozná blbost, ale ještě se mi to nikdy nestalo, a udělalo mi to velkou radost.


prosinec

Jak už jsem psala víckrát, tyhle Vánoce byly hrozně divný, neměla jsem žádnou vánoční náladu, a docela jsem se i těšila na to, až skončí. Byla jsem jeden víkend v Německu,s Verčou se snažila nakoupit 3 dny před Štědrým dnem co nejvíc dárků za co nejmenší cenu, byla jsem s Karrie venku (a úplnou náhodou jsme potkaly jednu holčinu z twitteru, s kterou se znám už asi rok a půl, a ještě jsme se do té doby nikdy neviděly) a potom jsme společně s Mandy a Karrie ostavily u nás Silvestra. Lepší konec jsem si přát nemohla. 


A společně s koncem prosince je tu i konec článku. Tenhle mi dal extrémně zabrat, tak doufám, že se vám bude líbit. Přeju vám do nového roku jen vše nejlepší, doufám, že vás moje články budou pořád bavit a že se budete rádi vracet. 

Terr xoxo











Friday, 19 December 2014

Haul: listopad - prosinec



I když v tomto období musím extrémně šetřit, jsem to pořád já (takže nešetřím) a i tak si kupuju věci, které vůbec nepotřebuju.

prosincové světlo, ve skutečnosti jsou obě dvě o hoooodně tmavší
Červenou košili sháním minimálně rok, a olala, najednou mám 2. První je z H&M, ve slevě za 300 (!!!) z původních 600! Takže skvělá koupě. A ta druhá je z Van Graafu za 570, předtím stála 1000, takže taky skvělé. Obě jsou strašně měkké a pohodlné (ta z Van Graafu ale o trochu víc, no) a zkrátka je miluju. 


Proběhla jsem celou Prahu, celou celičkou, abych našla tady tu krásku v Terranově. Je veliká, je krásná, je teplá, je úžasná. Byla to láska na první pohled a nejraději bych s ní i spala. Zase byla ve slevě (mám teď asi nějaké štěstí nebo co), stála jen 150 Kč.


Protože jsem k narozeninám (které jsem měla v červnu) dostala poukázku do Yves Rocheru a za chvíli propadá, rozhodla jsem se, že si nadělím pár dárků. Sáhla jsem po věcech, které se nikdy neztratí, dvoufázový odličovač na oči, tonikum+odličovač (jeden z mých oblíbených), sprchový gel z limitované edice (bohužel neměli větší) a vyživující tělové máslo s vůní ostružin.


Na řasenku jsem už dělala recenzi, ale poslední dobou už s ní nejsem tak spokojená, jak jsem psala. Další tady mám rtěnku od Essence v odstínu 07 Natural Beauty, která je v hrozně moc krásném nude odstínu. Je to  moje první věc od Essence, trochu jsem se bála té kvality, ale řekla jsem si, 60Kč, to mi nic neudělá. A naopak! Příjemně mě překvapila, možná si koupím i další. A jako poslední zlaté stíny opět z Yves Rocheru (jak už jsem psala nahoře)


Nevím co mě to popadlo, ale zkrátka jednoho večera jsem se rozhodla, že si objednám Yankee Candle. Kupovala jsem ji z eschopu dohajan.cz, kde mají neuvěřitelně moc druhů. Bylo dost obtížné sehnat v prosinci Christmas eve, ale já ji našla a asi do tří dnů mi přišla. I s poštovným stála 674Kč (mám tu střední). A jako poslední tu mám vánoční ponožky z Gate za 24 korun (taky sleva), tak jsem si je koupila ještě v tmavě modré, ty jsou ale zrovna v prádle.


To je ode mě vše, doufám že stihnu do Vánoc ještě jeden článek, pokud ne, přeji vám krásné Vánoce a šťastný Nový rok, děkuji za každé přečtení, je neuvěřitelné, kolik jsem v tomhle roce nabrala čtenářů. Za každý komentář, zobrazení, nebo přidání mezi pravidelné čtenáře jsem ohromně vděčná a vykouzlí mi to velký úsměv. Děkuju!
Terr xoxo